V březnu roku 1235 vyplula z přístavu Handa v království
Esferském flotila dvou lodí pod velením kapitána Lionda
Ostreka směrem na východ k Jandorským ostrovům. Přistála v
hlavním městě této Esferské kolonie a měla v plánu po vyložení
zásob vrátit se do Handy. Z ostrovů lodě odpluly 18. března
1235, den nato se strhla náhlá jarní bouře, která obě lodě
hnala na jihovýchod. Bouře trvala celých šest dní, kdy se
sotva ovládané lodě řítily oceánem. Taková doba trvání
bouří není zcela vzácná.
Když se bouře 26. března konečně utišila, rozhodl se kapitán
Ostrek plout zpět. Tehdy si však povšiml, že z východu přiletělo
několik ptáků, zakroužilo nad lodí a opět odletělo na východ.
Podle běžných představ však byl tím směrem nekonečný oceán.
Kapitána Ostreka přepadla objevitelská vášeň a rozhodl se
plout dále směrem kam ptáci odletěli. Přesvědčil reptajcí
posádku a za pět dní, 31. března 1235 spatřil před sebou
první ostrovy neznámého souostroví. Tyto ostrovy byly velké
zhruba jako Jandorské a kapitán je nazval Nový Esfer. Na
ostrovech Ostrekovi lidé nenalezli žádné obyvatele. Nalezli však
prameny pitné vody i rostliny, které byly dostatečně podobné
známým rostlinám, jakož i hojnost zvěře sice neznámých,
ale jistě jedlých druhů.
Po doplnění zásob se lodě již podruhé chystaly na cestu k
domovu. Jeden z kapitánových mužů však při průzkumu nejvýchodnějšího
ostrovu zahlédl nad východním obzorem stoupat kouř. V
objevitelské vášni se lodě vydaly kupředu a zanedlouho se
jim nabídl majestátní pohled na kouřící a soptící sopku
na pobřeží. Tuto sopku pojmenovali podle boha vládce podzemí
a hor Hora Tagarova. A za sopkou objevili celý nový kontinent.
Tento kontinent nazvali podle boha ochránce Esferu Gonora
Gonorda. U kontinentu přistáli 4. dubna 1235.
Menší z obou lodí - Vánek - při plavbě podél pobřeží
Gonordy narazila na podmořské skalisko a vážně si poškodila
kýl. Obě lodě se tedy uchýlily na břeh, kde hrubě opravili
poškozenou loď. Bylo však jasné, že Vánek již domů
nedopluje. Odvážili se však plout zpět k Novému Esferu, tam
na ostrově nazvaném Ostrov Vánku zůstalo několik námořníků
z Vánku, kteří se již na Gonorovu Chloubu, větší z lodí,
nevešli a před nejistou plavbou zpět dali přednost zůstání
na ostrově. Vánek rozebrali na stavbu domu.
Gonorova chlouba na cestě zpět minula Jandory a dorazila zpět
do Handy 7. června 1235, když již byla pokládána za beznadějně
ztracenou.
Kindar IV. Holkor, král Esferský byl velmi potěšen Ostrekovým
objevem a hned začal plánovat kolonizační výpravu. Liond
Ostrek byl povýšen do šlechtického stavu, jmenován místokrálem
Gonordským a pověřen organizací kolonizační výpravy. Výprava
měla vyplout v květnu 1236, v březnu 1236 se však dostal do
sporu s jedním šlechticem (baron Holdan Kabrek) a v souboji byl
zabit. To zdrželo vyplutí flotily, novým velitelem a místokrálem
byl jmenován rytíř Malkon Dokrel. V září 1236 čtyřiadvacet
lodí konečně vyplulo podle lodního deníku Lionda Ostreka k
jihovýchodu a po dvaatřiceti dnech plavby dorazili k Ostrovu Vánku.
Námořníci, kteří byli na ostrově ponecháni, (z původních
dvanácti jich přežilo devět, jeden zemřel na hadí uštknutí
a dva na nemoc) se s radostí přivítali s nově příchozími a
rytíř Dokrel rozhodl, že založí osadu na tomto místě. kde
bylo mimo jiné i příhodné přírodní přístaviště. Osadě
ponechal jméno Nová Handa, které jí dali námořníci. Protože
však měl za úkol především kolonizovat pevninu, jmenoval vůdce
místních námořníků guvernérem Nového Esferu a na místě
nechal kolonisty ze šesti lodí. Zbylých osmnáct lodí pak
vyplulo k místu, kde před více než rokem Liond Ostrek
opravoval poškozený Vánek. Zde založenou osadu nazval na počest
královského rodu Holkorda.
Po založení Holkordy se rytíř Dokrel uchystal na zpáteční
cestu. Jednoho ze svých lidí jmenoval zástupcem v Holkordě a
sám se s čtrnácti loďmi vypravil zpět. Do Handy dorazil v
lednu 1237.
V březnu 1237 vyplula ke Gonordě další výprava. Tentokrát však
většina osadníků zůstala v Nové Handě. S výpravou přijel
i rytíř Gadron Salkar, který byl jmenován místokrálem Nového
Esferu. Původní guvernér se však nechtěl titulu vzdát a tak
vyvolal vzpouru. Vzbouřenci byli poraženi a 35 jich bylo oběšeno,
mezi nimi všech devět Ostrelových námořníků. Po potlačení
vzpoury se rytíř Malkon Dokrel vydal do Holkordy, kde se již
definitivně ujal úřadu místokrále.
V roce 1238 pak připlula třetí výprava kolonistů, ti založili
město Kindarda na počest Esferského panovníka na vlastní
pevnině severně od Holkordy. Již v té době došlo k setkání
s domorodým obyvatelstvem. Ukázalo se, že Holkorda byla založena
na "neutrálním" území mezi dvěmi skupinami
domorodců. Kindarda však již zasahovala do území jedné z těchto
skupin.
Lid, kterému patřilo území Kindardy byl lidem pokojných zemědělců
vzrůstu značně menšího než lidé i trpaslíci. Kolonisté
je záhy překřtili na půlčíky. Tento lid již krátce po
založení Holkordy započal s kolonisty opatrný výměnný
obchod. Lidé je zpočátku považovali za hloupé (kvůli jejich
výšce a jisté primitivnosti) půlčíci však rychle zjistili
cenu věcí a stali se tvrdými obchodníky. Lidé se pokusili sáhnout
k násilí. Tím skončila první fáze vzájemných vztahů.
Obchod pokračoval dál, ukázalo se však, že půlčíci mohou
být i v boji cennými soupeři, zejména mistrně ovládli
taktiku přepadů ze zálohy. Byl tedy ustaven jakýsi mír, lidé
neměli dost sil na boj proti velké přesile půlčíků a tito
se báli technické převahy lidí. Po založení Kindardy půlčíci
protestovali, ale nakonec zůstalo jen u protestů. Je ovšem
pravda, že v Kindardě se čas od času ztratí nějaké věci a
nikdo neví kam ...
Konce roku 1238 však bylo Esferské království napadeno vojsky
Balgeru a Farziku a obrana začala odčerpávat veškeré jeho
zdroje. Proto byla tato kolonizační výprava na dlouhou dobu
poslední. Válka trvala celých deset let a teprve nyní se začíná
hovořit o míru. Na Gonordě měli o dění poměrně přesné představy,
protože přijížděly neustále Esferské lodě a snažily se
odčerpat co možná nejvíce materiálu pro válku.